Shenzhen

V pátek jsme získali víza do Číny a hned v sobotu jsme se tam vydali. Jeli jsme objevit Shenzhen, což je speciální ekonomická zóna od roku 1980 a nachází se asi půl hodiny vlakem z centra Hong Kongu. Číňani se snažili sloučit čínský a hongkongský systém, nedokážu říct, zda se jim to podařilo.

Po přechodu hranic nás čekala zajímavá zkušenost s kapsářem. Ve stanici meta najednou někdo začal řvát a pak s u zdi vytvořil hlouček lidí. I když hlouček...bylo jich asi 50. Všichni se shlukli okolo mladíka, který evidentně někoho okradl. Začali ho mlátit a kopat a kdyby okamžitě nepřiběhli policajti, těžko říct, jak by dopadl... Každopádně nás toto první setkání s Čínou docela vyděsilo.

Další překvapení nastalo, když jsme se vydali po značce "Shopping mall". Vešli jsme do garáží, kde se nás ujal jakýsi číňan a odváděl nás k výtahům. Já byla dost vystrašená, ale kluci se tvářili, že o nic nejde, tak jsme pokračovali. Dovedl nás ke svému stánku ve zmíněném Shopping mallu, bylo to regulérní pětipatrové tržiště. Všude rámus. Všude se ozývalo: " Misí misí, fake watches, fake bags, misí misí, DVDs", hrůza. Onen číňan nám nabídl, že kousek odtamtud má skladiště, kde seženeme vše, na co si vzpomeneme. Já nikam nechtěla, ale opět se rozhodlo, že to je ta pravá Čína:D Ale podařilo se nám chlapíka přesvědčit, že nejdřív chceme najíst a tak nás odvedl do BBC Western restaurant. Po jídle jsem s překvapením zjistili, že on celou dobu (hodinu) čeká před restaurací. Tak nás ještě odvedl k bankomatu a pak následovala asi 10 minutová cesta kamsi, během které si nás předalo asi 5 lidí. Ten poslední nás vyvezl do 7. patra a pak jsme po schodech sešli do šestého. Vešli jsme do "bytu" a v tom momentě za námi zamkli. Všude podél stěn byly police plné tašek LV, Gucci, Dior atd., brýlí, hodinek... Všechno pravé čínské faky. Kamarád si vybral dvě tašky na notebook, já brýle a hodinky a Jenny brýle. Stále jsme čekali než se někdo konečně vyjádří k ceně. Asi po půl hodině neustálého odsouvání přišla číňanka a drsně začala vyjednávat. Za tašky na notebook chtěla nejdříve 550 juanů/kus. Po ostré výměně typu: " To snad ani nemůžeš vyslovit, takovouhle cenu, ty mi nabízíš jen 200? To je vtip? To je urážka. Tak teď už vážně, co je tvoje Best price? ..." Ono se to nezdá, ale nebylo to nic příjemného. No, nakonec tašky stály 300 juanů dohromady a my za dvoje brýle a hodinky zaplatily 70 juanů. Byla jsem opravdu ráda, když jsme odešli. Vrátili jsme se zpět na tržiště a začali vyjednávat tam. To už byla opravdu sranda proti předchozímu zážitku. Nakonec jsme koupili několik DVD, triček, řetízků atd. Asi šlo smlouvat víc a získat věci ještě levněji, ale nikdo z nás už na to neměl energii. Třeba příště.

Jooo- dnes jsem koukla z balkónu a přímo před barákem ( naší kolejí) seděla na zábradlí opice. Ale velká opice. Minimálně metr, když seděla. To jen tak pro zajímavost, že bydlím opravdu v jungli:D

Omlouvám se za tak dlouhé povídání, ale mám problémy napsat to krátce a výstižně.